Novoroční projev presidenta Karla Rennera, 20.12.1949. Čekání na První a Druhou republiku

Akustický dokument s titulky

Karl Renner popisuje ve zpětné perspektivě založení První republiky a jednání Rakouské delgace se zástupci Entente během mírových vyjednávání v St.Germain, aby tuto situaci porovnal se situací po Druhé světové válce se zástupci vítězných mocností. Podtrhuje, že Rakousko bylo po První světové válce zemí, která válku vedla a prohrála, kdežto během Druhé světové války bylo Rakousko zemí obsazenou a osvobozenou. Přesto byly vyjednávání tehdy ukončeny během několika měsíců. Dále srovnává dobu obsazení po První světové válce, pri níž byli obsazeny italskými jednotkami do roku 1920 malé části Tyrol severně od Brenneru s obsazením po Druhé světové válce. Že Rakousko mohlo do St.Germain vyslat svoji delegaci vyzní v těchto souvislostech jako šťastná příležitost ve srovnání s nejasnou situací roku 1949. Ve skutečnosti jednali zástupci Entente o Rakousku neúspěšně od roku 1947. Během této fáze mohlo Rakousko vyslat pouze pozorovatele. Teprve v roce 1954 mohlo Rakousko vyslat k jednáním svoji plnohodnotnou delegaci. Od roku 1949 byly největší obtíže vyjednávání odstraněny. Jugoslávké zemské požadavky a Sovětské nároky na německý majetek v Rakousku. Později se již jednalo jen o záležitostech mezinárodní Východo- západní politiky, které v Rakousku až do Stalinovi smrti (1953) dohodu blokovali. Když ale Renner používá metaforu, že Rakouští zástupci jsou připuštěny jen do „předsíně“ vyjednávacích sálů, zamlčuje okolnost, že tato metafora by pro St.Germain byla použitelná také. Neboť do St.Germain vyslaná delegace právo na přímé vyjednávání neměla a mohla jednání ovlivňovat pouze formou písemných nót. Renner smlouvu sice podepsal, ale Národní shromáždění proti výsledku protestovalo a Renner sám se kvůlí smluvním podmínkám rozčiloval. Součást vyprávění je samozřejmě i podtrhování velké státotvorné role, kterou Renner jako vedoucí delegace hrál.