Login
„...a veřejně jim strhávali v tramvajích vyznamenání.“ Vracející se vojáci a Socialisté ve vzpomínkách Johanny Lewandowské. 1978.
Catalog slip
| Title | „...a veřejně jim strhávali v tramvajích vyznamenání.“ Vracející se vojáci a Socialisté ve vzpomínkách Johanny Lewandowské. 1978. |
| Title addition |
Heimkehrende Soldaten und Sozialisten in der Erinnerung von Johanna Lewandowska (1978) |
| Playing time | 00:31:51 |
| Contributors |
Kos, Wolfgang
[GND
]
ORF Radio Österreich 1 [Sendeanstalt] |
| Date |
1998.11.14 [Sendedatum] |
| Keywords | Politik Österreich ; Militär ; Erste Republik ; Erster Weltkrieg ; Publizierte und vervielfältigte Aufnahme |
|
20. Jahrhundert - 10er Jahre
|
|
| Type | video |
| Format |
DFFLV [Dateiformat: FLV] |
| Language |
Deutsch |
| Signature | Österreichische Mediathek, e07-01774_k02 |
| Media type | FLV-Videodatei |
Information
Content
Akustický dokument s titulky
93letá Johanna Lewandowska, která v roce 1918 byla přesvědčená socialistka, vypráví během interview z roku 1978 o bolestivých zážitcích. Popisuje situaci, při které byla právě se navracejícím vojákům, v tramvaji na Praterstrasse, socialisty strhávána vyznamenání. I když principielně jako divačka souhlasila s výkladem socialistů, že vyznamenání symbolisují monarchistickou snahu válku vést dál, chápala tehdy přesně, jak vzpomínala, že tito unavení, zchudlí a bezperspektivní, se domu navracející vojáci, tento rozdíl ve výkladu ještě chápat nemohli. „Nebyli ještě tak daleko, aby to mohli pochopit.“ Tak popisuje absorditu onoho okamžiku a přidává, že většina vojáků se nebránila. V těchto okamžicích rozkladu a ještě ne začátku, byli právě se navrácející vojáci skupinou, která svou mentální vzdáleností od centra, dlouhým nekontaktem k civilnímu prosředí a postižením traumatami a brutalitou války, potřebovala nejdéle, ve svém se znovu zařazování a orientaci v rámci civilní společnosti. O to větší je jejich role v litaratuře, kabaretu, sociálně politických uváhách a v mentálních obrazech vzpomínání.
93letá Johanna Lewandowska, která v roce 1918 byla přesvědčená socialistka, vypráví během interview z roku 1978 o bolestivých zážitcích. Popisuje situaci, při které byla právě se navracejícím vojákům, v tramvaji na Praterstrasse, socialisty strhávána vyznamenání. I když principielně jako divačka souhlasila s výkladem socialistů, že vyznamenání symbolisují monarchistickou snahu válku vést dál, chápala tehdy přesně, jak vzpomínala, že tito unavení, zchudlí a bezperspektivní, se domu navracející vojáci, tento rozdíl ve výkladu ještě chápat nemohli. „Nebyli ještě tak daleko, aby to mohli pochopit.“ Tak popisuje absorditu onoho okamžiku a přidává, že většina vojáků se nebránila. V těchto okamžicích rozkladu a ještě ne začátku, byli právě se navrácející vojáci skupinou, která svou mentální vzdáleností od centra, dlouhým nekontaktem k civilnímu prosředí a postižením traumatami a brutalitou války, potřebovala nejdéle, ve svém se znovu zařazování a orientaci v rámci civilní společnosti. O to větší je jejich role v litaratuře, kabaretu, sociálně politických uváhách a v mentálních obrazech vzpomínání.
