Login
Sociální demokrat Wenzel Jaksch mluví 1937 o našich dnešních úkolech v rámci mnohonárodnostního Československa.
Catalog slip
| Title | Sociální demokrat Wenzel Jaksch mluví 1937 o našich dnešních úkolech v rámci mnohonárodnostního Československa. |
| Playing time | 00:05:45 |
| Contributors |
Jaksch, Wenzel [Verfasser/in und Vortragende/r]
[GND
]
|
| Date |
1937.05.04 [Aufnahmedatum] |
| Keywords | Politik ; Nationalismus ; Sozialismus und Sozialdemokratie ; Publizierte und vervielfältigte Aufnahme |
| Spatial classification |
Tschechien
|
|
20. Jahrhundert - 30er Jahre
|
|
| Type | video |
| Format |
DFFLV [Dateiformat: FLV] |
| Language |
Deutsch |
| Rights |
Mit freundlicher Genehmigung: Český Rozhlas |
| Signature | Österreichische Mediathek, e07-01785_k02 |
| Media type | FLV-Videodatei |
Information
Content
Akustický dokument s titulky
V době, kdy Sudetoněmecká strana pracovala v souladu s linií NSDAP pouze na vystoupení z československého státu a předstihla všechny ostatní německé strany nebo je již začlenila do své strany, zapřísahal se Wenzel Jaksch jako místopředseda „Německé sociálně demokratická dělnické strany v Československu „(DSAP) a zástupce národního křídla DSAP, aby se hledala možnost mírového soužití národů v rámci státu a aby se upustilo od “expanzivního nacionalismu“ (v této poznámce se skrývá zejména narážka na nacistické Německo). Jaksch označuje mnohonárodnost a jazykovou rozmanitost ve střední Evropě, Podunají a jihovýchodní Evropě – čímž se vztahuje na celý prostor bývalé monarchie - za historický osud, který vede národy k věčnému sousedství. V silném konkurenčním národním soutěžení vidí velký přínos vedoucí ke zvýšení pracovitosti dělníků a rolníků (také ty se snaží oslovit) a blahobyt.
V poslední části gramofonového záznamu mluví Jaksch česky a uzavírá svůj proslov citátem Tomáše G. Masaryka: „Já jsem pán, ty jsi pán, náš úkol nespočívá v tom, že budeme vládnout nad jiným národem, ale v tom, že společně budeme pracovat na rozvoji demokracie a humanity naší společnosti ve smyslu národního vyrovnání.“
Jakschova role uvnitř SDAP byla ambivalentní. I když hledal možnost mírového uspořádání s Čechy, tak ale svým důrazem na “národní“ pojmy konkuroval pravicovým stranám. Během sudetoněmecké krize došlo k roztržce mezi Ludwigem Czechem, do té doby předsedou SDAP, a Jakschem, který se pokusil přiblížit Sudetoněmecké straně, která ho ale už vůbec nepotřebovala. V londýnském exilu zastupoval Beneš zcela neudržitelnou pozici, která spočívala v tom, nezpochybňovat platnost mnichovské dohody a brát ji jako základ pro poválečné velkoněmecké uspořádání.Dále také Beneš nesouhlasil s tím, aby sudetoněmečtí exulanti vstoupili do československé zahraniční armády, což vedlo k roztržce uvnitř „Treuegemeinschaft sudetendeutscher Sozialdemokraten“. Stejně ambivalentní bylo jeho angažmá v Bund der Vertriebenen/Svazu vyhnanců (BdV) v německém poválečném období a politické působení na pravém okraji SDP.
V době, kdy Sudetoněmecká strana pracovala v souladu s linií NSDAP pouze na vystoupení z československého státu a předstihla všechny ostatní německé strany nebo je již začlenila do své strany, zapřísahal se Wenzel Jaksch jako místopředseda „Německé sociálně demokratická dělnické strany v Československu „(DSAP) a zástupce národního křídla DSAP, aby se hledala možnost mírového soužití národů v rámci státu a aby se upustilo od “expanzivního nacionalismu“ (v této poznámce se skrývá zejména narážka na nacistické Německo). Jaksch označuje mnohonárodnost a jazykovou rozmanitost ve střední Evropě, Podunají a jihovýchodní Evropě – čímž se vztahuje na celý prostor bývalé monarchie - za historický osud, který vede národy k věčnému sousedství. V silném konkurenčním národním soutěžení vidí velký přínos vedoucí ke zvýšení pracovitosti dělníků a rolníků (také ty se snaží oslovit) a blahobyt.
V poslední části gramofonového záznamu mluví Jaksch česky a uzavírá svůj proslov citátem Tomáše G. Masaryka: „Já jsem pán, ty jsi pán, náš úkol nespočívá v tom, že budeme vládnout nad jiným národem, ale v tom, že společně budeme pracovat na rozvoji demokracie a humanity naší společnosti ve smyslu národního vyrovnání.“
Jakschova role uvnitř SDAP byla ambivalentní. I když hledal možnost mírového uspořádání s Čechy, tak ale svým důrazem na “národní“ pojmy konkuroval pravicovým stranám. Během sudetoněmecké krize došlo k roztržce mezi Ludwigem Czechem, do té doby předsedou SDAP, a Jakschem, který se pokusil přiblížit Sudetoněmecké straně, která ho ale už vůbec nepotřebovala. V londýnském exilu zastupoval Beneš zcela neudržitelnou pozici, která spočívala v tom, nezpochybňovat platnost mnichovské dohody a brát ji jako základ pro poválečné velkoněmecké uspořádání.Dále také Beneš nesouhlasil s tím, aby sudetoněmečtí exulanti vstoupili do československé zahraniční armády, což vedlo k roztržce uvnitř „Treuegemeinschaft sudetendeutscher Sozialdemokraten“. Stejně ambivalentní bylo jeho angažmá v Bund der Vertriebenen/Svazu vyhnanců (BdV) v německém poválečném období a politické působení na pravém okraji SDP.
