Login
Antonín Vaněk k znovuzavedení Československého státního svátku z 28. října 1988. Dějinný výklad v rámci komunistického narativu.
Catalog slip
| Title | Antonín Vaněk k znovuzavedení Československého státního svátku z 28. října 1988. Dějinný výklad v rámci komunistického narativu. |
| Playing time | 00:10:53 |
| Contributors |
Vaněk, Antonin [Verfasser/in und Vortragende/r]
[GND
]
|
| Date |
1988.10.30 [Aufnahmedatum] |
| Keywords | Politik ; Nationalismus ; Jubiläum ; Marxismus und Kommunismus ; Publizierte und vervielfältigte Aufnahme |
| Spatial classification |
Tschechien
|
|
20. Jahrhundert - 80er Jahre
|
|
| Type | video |
| Format |
DFFLV [Dateiformat: FLV] |
| Language |
Tschechisch |
| Rights |
Mit freundlicher Genehmigung: Český Rozhlas |
| Signature | Österreichische Mediathek, e07-01795_k02 |
| Media type | FLV-Videodatei |
Information
Content
Akustický dokument s titulky
Antonín Vaněk, děkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (marxisticko-leninská studia) podává velice detailní záznam historického procesu, který vedl k založení republiky, poté co politbyro komunistické strany v roce 1988 znovu zavedlo státní svátek 28. října. Vaněk se sice neodchyluje od stereotypního vyprávění, které vidí komunistický stát v diametrálním kontrastu ke konzervativní buržoazii. Nicméně uvádí v rámci tohoto narativu opatrně a s respektem politickou činnost zakladatelů státu, zejména Tomáše Garrigua Masaryka. Samotná obšírnost historického vyprávění vyjadřuje uznání za založení první republiky, i když se také Vaněk neobejde bez odkazu na „podíl komunistů“ jako například generální stávka dne 14. října 1918 – nebo bez zmínky o Benešovi, který se do roku 1938 spolehl na "špatné" západní spojence (jako kdyby nám tehdy přispěchal Sovětský svaz na pomoc). Leninovým citátem, podle kterého byly všechny dobré tradice národních národů převzaty komunisty, legitimoval Vaněk ke konci rozhodnutí o znovuzavedení 28. října jako státního svátku.
Antonín Vaněk, děkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (marxisticko-leninská studia) podává velice detailní záznam historického procesu, který vedl k založení republiky, poté co politbyro komunistické strany v roce 1988 znovu zavedlo státní svátek 28. října. Vaněk se sice neodchyluje od stereotypního vyprávění, které vidí komunistický stát v diametrálním kontrastu ke konzervativní buržoazii. Nicméně uvádí v rámci tohoto narativu opatrně a s respektem politickou činnost zakladatelů státu, zejména Tomáše Garrigua Masaryka. Samotná obšírnost historického vyprávění vyjadřuje uznání za založení první republiky, i když se také Vaněk neobejde bez odkazu na „podíl komunistů“ jako například generální stávka dne 14. října 1918 – nebo bez zmínky o Benešovi, který se do roku 1938 spolehl na "špatné" západní spojence (jako kdyby nám tehdy přispěchal Sovětský svaz na pomoc). Leninovým citátem, podle kterého byly všechny dobré tradice národních národů převzaty komunisty, legitimoval Vaněk ke konci rozhodnutí o znovuzavedení 28. října jako státního svátku.
