Login
Vídeň, umírající pohádkové město, 1922
Katalogzettel
| Titel | Vídeň, umírající pohádkové město, 1922 |
| Spieldauer | 00:31:58 |
| Urheber/innen |
Leopoldi, Hermann [Komponist/in]
[GND]
Löhner-Beda, Fritz [Text] [GND] |
| Mitwirkende |
Willenz, Max [Gesang]
[GND
]
Odeon [Label] |
| Datum |
1922 [Aufnahmedatum] |
| Ort |
Wien
|
| Schlagworte | Unterhaltung ; Musik ; U-Musik ; Volksmusik - Wiener Lied ; Publizierte und vervielfältigte Aufnahme |
| Örtliche Einordnung |
Bundesland / Wien
|
|
20. Jahrhundert - 20er Jahre
|
|
| Typ | video |
| Format |
DFFLV [Dateiformat: FLV] |
| Nummern |
312492 [Bestellnummer] XBE 3511 [Matrizennummer] |
| Sprache |
Deutsch |
| Signatur | Österreichische Mediathek, e07-01755_k02 |
| Medienart | FLV-Videodatei |
Information
Inhalt
Akustický dokument s titulky#13#13 Hermann Leopoldi zkomponoval v roce 1922 valčík „Vídeň, umírající pohádkové město“ s libretem Fritze Lohnera Bedy. Do minulosti se obracející obraz bývalého říšského a sídelního hlavního města monarchie, která existovala již jen kulturně s přetnutým hospodářským nervem. Vídeň Beethovena a Johanna Strausse, Vídeň biedermeierských dvorů. Dnešek se objevuje jen jako odraz nouze a spekulací, jakož i v hudebním protikladu, šlágru, jako „Přece jen dnešek hlodá“, kde si člověk na zítřek půjčuje a kolem zlatého jehňátka tančí v cizích taktu. Tato píseň vznikla ještě ke konci těžkých dní začátku republiky, kde konec války a rozpad monarchie je ještě citelný. Zobrazuje zkušenost zrát a bídy a ve vztahu k hlavnímu městu také onen negativismus, který se pak rozšířil na pojímání celé První republiky. Národní socialisté mluvili o „státu, proti vůli“ (Reinhold Lorenz 1940) a z toho odvozený narativ Zkrachovalé První republiky jako protipólu k té Druhé, proti „Státu, který nikdo nechtěl“ (Helmut Andicz, 1962).
